Základem lovu je tedy v první řadě vhodně zvolené krmné, respektive lovné místo. Ani zdaleka se nedá říct, že všechna místa na revíru jsou amury navštěvována pravidelně či se stejnou frekvencí. Každý revír bychom mohli rozdělit podle frekvence záběrů do tří zón:

a) Málo atraktivní místa – z těch záběry nedostaneme a nejsou příliš navštěvována. Jsou to často příliš hluboké úseky či místa s velkým nánosem tlejícího bahna.

b) Amuří stezky – místa, kde můžeme dostat v rychlém sledu po sobě i dva či tři záběry, a posléze je po zbytek dne místo často mrtvé.

c) Velmi atraktivní místa – záběry chodí střídavě nepředvídatelně v průběhu celého dne, místo jeví známky více kladných faktorů.

 Atraktivní místa, která jsou poblíž břehů, ostrovů, vodních rostlin, nedaleko převislých větví apod., jsou amurem vyhledávána pravidelně, a pokud jsou i optimálně hluboká (tj. ne hlubší jak 2 m) a současně s tvrdším dnem, můžeme si být takřka jisti, že máme v rukávu „žolíka“. Na takovém místě, kde se současně střetlo několik kladných faktorů, se amuři zdržují takřka nepřetržitě a jejich lov zde je velmi efektivní. Na správně zvoleném místě k lovu stačí jen vhodně zakrmit a úspěch se dříve nebo později dostaví.